ZÁKON Č.6 - SEBEKLAM

"Václave, jste feťák?"

Docela jsem tenkrát čuměl, když se mě na terapii Lukáš na tohle poprvé zeptal - a čuměl bych ještě o něco víc, kdybych věděl, že správná odpověď je „ano“. Tou dobou jsem to ale o sobě vědět nemoh, protože mě chránil můj svatej sebeklam. Lidi na mě dost zvedali obočí, když jsem se během vejšky postupně proměnil v mnicha, abstinenta a účetního - po tom všem zvěrstvu, co se dělo předtim na gymplu!

Rocková kapela, nonstop průsery, dlouhý vlasy a černý marteny, sanitky a záchytky, pokuty za výtržnosti, lezení po všech střechách a komínech...a hlavně nekonečný chlastání. Od prvního panáka zelený ve 14ti na dejvickym nádru až do posledního zvonění s posledníma policajtama a poslední památnou návštěvou ředitelny. Byl to úplně dokonalej šestiletej večírek..kterej ale najednou skončil.

Gymplu odzvonilo a já musel začít přemejšlet, co s načatym životem. V září 2009 jsem si sednul na první přednášku ekonomie do lavic VŠE a chtěl se na místě zabít. Učení jsem odjakživa z celýho srdce nenáviděl a nic z těch sraček mě nikdy ani trochu nezajímalo. Byla to PŘÍŠERNÁ NUDA! Koukal jsem po všech lidech okolo a hledal mezi nima Tondu, Vencu, Mártyho..ale oni už tam se mnou nebyli.

Neměl jsem tušení, co všechno se na mě v mojí hlavě chystá, ale i tak dorazily první stavy lítosti a beznaděje. Procházel jsem pořád dokola všechny fotky z gymplu a rozdrceně vzpomínal, jak strašně velká prdel to byla - a už nikdy nebude. Připadal jsem si, jak kdyby mi umřel někdo, koho jsem miloval. Nechodil jsem na vejšce na žádný školní večírky a všichni z ročníku mě měli za "mrzouta, co nepije".

Začal jsem se totiž tvářit, jako by se mě moje minulost netýkala a já s tim vožralym hipíkem z gymplu neměl vůbec nic společnýho. "Tohle já už nejsem." Hejtil jsem každýho, kdo se omylem přede mnou napil alkoholu a našel jsem si poprvé v životě holku. S Evou jsme spolu procházeli všema zkouškovejma, já se začal zajímat o účetnictví (!) a přihlásil jsem se na stáž do finančního auditu. 

Eva mě konečně ukecala, abych si ostříhal svoje cobainovský háro. K obleku a kravatě se to už nehodilo, a spolu s dlouhejma vlasama tak zmizely i poslední stopy o mym minulym životě. Moje přeměna byla dokonaná a já tu najednou stál v korporátním obleku s účetníma brejličkama - mym novym mnišskym hábitu – a jezdil jsem po firmách na audity. Dodělával jsem při tom všechny diplomky a státnice a s Evou jsme pořád dokola řešili, jestli budeme mít k večeři pizzu nebo salát a ke který babičce pojedeme na víkend.

Papír sice hlásil vyhranej život, ale mně prostě přišlo divný, že tu běhám v obleku po účtárnách a řešim excelový tabulky a faktury. Odmalička jsem netoužil po ničem jinym než bejt další Nirvana a Metallica. Naopak úplně poslední, o čem jsem kdy snil, bylo vystudovat přírodovědnej gympl a inženýra na VŠE, abych si pak moh jít sednout na doživotí do korporátu. Tohle byla ale moje realita - a já si to odmítal přiznat.

Uklidňoval jsem se tim, že tohle všechno je jenom dočasný řešení, než začne ten doopravdovej život. Tohle já přece nejsem. Já nejsem žádnej účetní, já potřebuju bejt rocková hvězda – nebo nic. Tam nebyl žádnej jinej plán, a všechno čekalo jenom na to, až..a to jsem právě nevěděl. Nedávalo mi moc smysl, proč mě ten život vede úplně jinym směrem, než chci. A stejně jako jsem se na vejšce najednou nehlásil ke svojí bláznivý minulosti, tak teď už jsem se nehlásil ani ke svojí nudný současnosti.

Už jsem se moh hlásit jenom ke svojí hvězdný budoucnosti, která měla tu výhodu, že jsem si jí moh jakkoliv představovat – neplet se mi v ní pod nohy žádnej reálnej svět. Na mym hudebnim poli to totiž v reálu vypadalo dost bídně. S posledním zvoněním se na gymplu rozpadla i kapela, a já se to sice už leta snažil rozject s Vencou a Halášlem, ale byla to strašná mizérie. Halášle se furt jenom válel někde vožralej, Vencu zrovna vyhodili ze školy a já zrovna buď účtoval nebo se koukal s Evou na seriály.

Ve svojí hlavě jsem ale měl pořád dlouhý vlasy a nonstop skákal někde po podiu – sluchátka s hudbou jsem z uší nikdy nesundaval. V práci jsem sice koukal do excelu, a nějak to tam patlal, ale před očima jsem měl jenom všechnu tu slávu a obří podia s nekonečnejma davama obdivovatelů. Rocker jsem nebyl, ale cejtil se tak a byl na tomhle svym snu závislej. Skrz něj jsem prožíval všechny hezký pocity, který prostě v reálu nějak nepřicházely.

Kdyby mi tenkrát někdo řek, že existuje něco jako sebeklam rozbitejch lidí a já si jenom příšerně lžu, tak bych se mu vysmál. Lidi okolo mě totiž neviděli to, co vidim já – všechny hvězdný plány v mojí hlavě. A já zas nechtěl vidět to, co viděli oni - mojí doopravdovou realitu, která je právě tady a teď. Všichni ve mně viděli jenom čerstvýho inženýra, kterej právě rozjíždí korporátní kariéru a vztah na celej život – a mě to hrozně sralo.

Bylo mi 25 a já to ještě nechtěl všechno vzdávat. Udělal jsem životní restart, při kterym jsem zrušil veškerý svoje jistoty - protože jsem je ve výsledku vůbec nechtěl. Podal jsem výpověď v auditu, s Evou jsme se po čtyřech letech rozešli a já se nastěhoval na párty byt s kámošema. Mnich byl najednou tentam a probíhala nezřízená destrukce. Kromě nepřetržitýho chlastání jsem začal zběsile lovit holky a úplně se vysral na jakýkoliv pokusy o hraní s kapelou.

Uběhlo půl roku a do života mi najednou vlítla Layla. Poprvé jsem se doopravdy zamiloval a konečně jsem moh zahodit svůj dosavadní život. Tohle bylo něco úplně jinýho - nic kromě Layly jsem k životu už nikdy nepotřeboval. Samozřejmě jsem sice věděl, že Layla neni žádná droga - ale to mi ani omylem nezabránilo v tom, abych jí fetoval. A jak už to tak s tvrdejma drogama bejvá, ona mi jenom ukázala, jak jsem se celej život cejtil bez ní.

:):

17. září 2023 pátek letná

Úplně se to utrhlo - včera jsem byl PĚTKRÁT na erotický masáži - a pokaždý u jiný holky! To je v píči tohle. Šnupal jsem jim z prdele a z podpaží a ze všech těch kozou nádhernejch - a Maya a Lea si dávaly se mnou - bylo to DOKONALÝ! Jenom jsem teda trochu doufal, že tohle se už nemůže stát. Celý léto sem cvičil a byl střízlivej! A pak jedno pívo výjimečně k obědu v cobře - a střih - já lezu ve dvě vodpoledne křovím v riegráčích a šnupu rovnou z pytlíku, abych udržel večírek mezi masážema - co to je kurva zas tohle? Co když to už tentokrát nezastavim? Tenhle necelej tejden další ad hoc pražský dovolený mě stál asi padesát tisíc - jenom za stripáče a masáže. To je šílený!