ZÁKON č.3 - DRUHÝ LIDI

Šimon zrovna seděl ve svojí kanceláři a usmíval se na sebe do zrcadla. Zakloněnej v křesle, ruce spojený za hlavou, spokojeně na sebe mrknul..a najednou se prudce vymrštil ke stolu. Skočil po jedný z propisek s jeho iniciálama Š.P., která kousíček přečuhovala z jinak perfektně srovnaný vitríny. Před chvílí s ní podepisoval důležitou smlouvu a musel jí tam omylem dát zpátky takhle blbě nakřivo. Šimon ale tuhle neplechu stihnul utnout dřív, než to viděl někdo jinej, a s úlevou se zaklonil zpátky do křesla. Na svojí OCD je strašně hrdej, protože díky týhle posedlosti má svůj život ještě o pár milimetrů srovnanější - i když to už snad ani neni možný. 

Šimon je krásnej chlap - vysportovanej vysokej blonďák s nádhernejma modrejma očima a dokonalym zářivym úsměvem. Do toho extrémně úspěšnej ve všem, na co šáhne - v práci táhne celý svoje oddělení k perfektním výkonům a kromě doktorátu na právech vystudoval ještě medicínu - čistě ze zvědavosti. Šimon je doopravdy učebnicovej příklad bezchybnosti a je na něj absolutní spoleh. Nikdy neruší dohodnutý plány, vždycky ochotně s čimkoliv pomůže a nikdy nechodí pozdě. Je ve spokojenym dlouholetym vztahu, a teď zrovna kouká, že mu Hanička volá. 

"Ahoj lásko, copak se děje?" zvedá to starostlivě. Kdyby mu v tu chvíli někdo viděl do obličeje, tak by si nad jeho zářivym úsměvem nemoh nevšimnout jeho vyděšenýho výrazu v očích. Včera se to totiž stalo zas, a on se teď děsí, že se to Hanička nějak dozvěděla. Mezi jeho nablejskanejma škatulkama totiž existuje jedna věc, se kterou si Šimon vůbec neví rady - jeho nevěra. Přitom kdybyste komukoliv z jeho okolí řekli, že Šimon byl někdy svojí přítekyni nevěrnej, tak by se začali smát. "Coo? Šimon? Šimon Pravítko? Prosim tě, ten ani neví, co to nevěra je!" A Šimon by si skutečně strašně přál tohle slovo neznat, ale ve skutečnosti bohatou historii úplně prolhanýho kurevníka. 

Včera se na střeše kanclu udál tradiční kvartální večírek a Šimon se zase jednou pořádně vožral. Většinou se hlídá a dá si s kolegama jenom skleničku prosecca a max. jednoho panáka na chuť, ale tentokrát to nevyšlo - a to kvůli Anetě. Tahle jejich nová recepční - vysoká kozatá blondýna - je prostě strašně hot. Šimon se najednou se přistih, jak je s ní zavřenej u sebe v kanceláři - na tom samym křesle jako teď - a ona mu sedí na klíně. Na stole maj flašku tequily a házej do sebe jednoho panáka za druhym. A chlast umí jenom jednu věc, ale zato jí umí skvěle - sundavat řetězy uvězněnejm pocitům. 

Šimon do sebe kopne další tequilu, sebevědomě se uchechtne a zavrčí Anetě do ucha: "Tak poď ty moje čubko.." Chytne jí za vlasy a mrští s ní na stůl, roztrhne jí punčochy a začne zběsile přirážet. Drží jí jednou rukou pod krkem, druhou zezadu za vlasy a ona jenom přerývaně vzdychá. Teď už je ale po všem, máme tady další slunečnej den a Šimon si povídá s Haničkou o tom, co budou mít dneska k večeři. Shodnou se na grilovanym lososovi a Šimon pokládá telefon s jeho tradičním "Pa, lásko - miluju tě!" V zrcadle při tom vidí zas už jenom svůj zářivej úsměv, ale hlavou mu jede obrázek, kterej v tom zrcadle viděl včera. Sám tady na sebe zíral, jak do Anety nemilosrdně láduje svoje chtivý péro a v obličeji má výraz absolutního maniaka. 

Tohle zvíře nevypadlo jako ten sympatickej přátelskej chlapík, kterýho maj všichni tak rádi. Tenhle člověk vypadal spíš jako nějakej zoufalej zajatec, kterej po letech mučení utek na svobodu a hltá život nejsilnějším způsobem, kterym umí. Ví totiž moc dobře, že ho vzápětí chytěj a zase ho spoutaj - a přesně to se taky stalo. Aneta ho zrovna v kleče Šimonovi kouřila a bylo to dokonalý - ale jemu v tu chvíli došlo, co to zase dělá. Vytáh Anetě z pusy svoje provinilý péro, který mu okamžitě zvadlo, zděšeně se oblík a utek domů. Vlez si k Haničce do postele, objal jí a rozbrečel se. Nenáviděl se a chtěl se zabít. Byl ze sebe už úplně zoufalej a vůbec nechápal, proč se tohle děje pořád dokola.

Šimon totiž neví o svym citovym dluhu. Sice si uvědomuje, že v jeho rodině nebylo spoustu věcí v pořádku, ale považuje to za uzavřenou minulost, která s nim teď už nijak nesouvisí. "Takhle jsem byl holt vychovanej..a jako stanou se mnohem horší věci, mně se nic zas tak hroznýho nikdy nedělo." A má pravdu, nebyl to on, komu se všechny ty citový hrůzy s rodičema děly - Šimon tam tenkrát totiž v tom všem někoho nechal. Když v dětství odkládal svoje pocity do trezoru, tak to dělal proto, aby je vůbec nemusel prožívat. Ale někdo ty hrůzy celou tu dobu cejtit musel - ten smutek nemůže bejt jen tak sám smutnej. Každej pocit potřebuje mít svýho nositele.

Šimon to udělal úplně stejně jako zadlužená firma, co si založí druhou firmu a přepíše na ní všechny svoje dluhy - a vesele dál navenek prosperuje. V Šimonově citovym trezoru se tak při odložení jeho prvního ošklivýho pocitu narodil jeho druhej člověk, kterej jeho bolest vzal nedobrovolně na sebe. Tenhle spoutanej chudák se narodil v trezoru jako do vězení - a cejtil se v něm celou dobu přesně tak, jak se Šimon díky němu cejtit nemusel. Tenhle vězeň žije všechno Šimonovo peklo za něj - a to až do chvíle, kdy mu nějakej trigger konečně otevře mříže.

Šimon měl odjakživa slabost pro ženský. Za tohle svoje neustálý pokušení se hrozně styděl a vůbec mu nezapadalo do jeho dokonale srovnanejch tabulek. Když byl střízlivej, tak většinou dokázal odolat - po cestě na oběd s kolegama zahlíd na ulici nádhernou zrzku v minisukni a tmavejch samodržkách - a okamžitě utek pryč. "Volá mi důležitej klient!" mávne na ostatní a běží si ho k sobě do kanclu vyhonit. Alarmy v jeho podzemním věznici zase utichly a jeho vězeň byl při tomhle pokusu o útěk dopadenej. Jakmile si ale Šimon dal i tu druhou skleničku prosecca, tak se začaly dít věci.

Sice se pokaždý sám sobě zapřisáh, že už se to nebude opakovat, ale tahle Šimonova přísaha jeho vězně vůbec nezajímala. Stačilo, aby se na vánočním večírku nebo firemním teambuildingu objevila nějaká sexy Lea a pár panáků. Šimonův zvrácenej duševní orloj se okamžitě protočí, spolu s Leou a panákama se na scéně objevuje i druhej Šimon..a za pár sekund už za sebou zamykaj dveře na záchodech. Lea si dychtivě vyhrnuje minisukni, druhej Šimon z ní zuřivě rve dolů všechno zbylý oblečení a boří hlavu do její rozevřený prdele..a hltá tak svůj vlastní život, kterej mu tenkrát někdo vzal.

:):

7.května 2016 ípák, ráno po magnetic festu

V noci jsem nad sebou poprvé před Laylou totálně ztratil kontrolu. Těšila se na tuhle párty dva měsíce a já jí to celý příšerně zkazil. Ten moment, kdy brečela, že už jí ty moje stavy šíleně serou..je mi ze sebe šíleně blbě. I AM SO SORRY BABY! Ale úplně nejhorší je na tom to, že já vim, že to zase přijde znova. Neumim tomu zabránit - je to jak kdyby tam v tu chvíli stál místo mě nekdo jinej. Layla objednává další a další panáky a já zkamenim hrůzou - jak kdyby mě v tu chvíli bičovala. Při každym jejím “Vodkawater, please!” mi v hlavě řvalo: “JAK MI TO MŮŽEŠ DĚLAT?!” Otočil jsem se v davu a chtěl utéct jak splašenej kůň. Chytla mě za zápěstí a zařvala „VACLAV! I WANT YOU TO STAY!“ Je dokonalá.