ZÁKON č.1 - TRIGGERY

Během svojí cesty labyrintem jsem si najednou všimnul, že mam po celym těle rozesetý různý tlačítka - a na každym z nich je něco napsanýho. STRACH, RADOST, SMUTEK, LÁSKA, PANIKA, EUFORIE, BEZNADĚJ a spoustu dalších. Nikdy předtim jsem si všech těch čudlíků na sobě nevšim. Zkusil jsem některý z nich zmačknout, a čekal jsem, co se bude dít...ale nic se nedělo. Tak jsem dál pokračoval v pohybu po reálnym světě a šel jsem si do pekárny koupit rohlík. 

Stál jsem ve frontě a dědek stojící za mnou mě předběh - a já měl dvě možnosti jak zareagovat. Buď se příšerně naseru a skočim mu po krku nebo mi to bude úplně fuk. Prostě na ten rohlík počkám o pár sekund dýl a nějakej roztržitej děda s mojí náladou nehne ani o milimetr. Jedna konkrétní situace v reálnym světě, dva opačný výsledky - a jak to dopadne závisí jenom na tom, v jakym stavu jsou moje pocity. Dědek sice o mym neviditelnym světě nic neví a nijak s nim nesouvisí, ale může v něm zafungovat jako trigger. 

Pokud je mi jeho předběhnutí ukradený, tak trigger cvaknul naprázdno a nic zvláštního se neděje. Pokud ale na něj začnu nepříčetně řvát, že je to starej zmrd plesnivej a ať kouká radši rychle chcípnout, tak tenhle trigger zafungoval naprosto perfektně. V mym světě mi totiž právě někdo odpálil obrovskou nálož mýho vlastního ukřivděnýho vzteku. A byl to zrovna tenhle náhodnej děda, kdo mi tentokrát moje duševní tlačítko zmáčknul. 

Tentokrát to nedopadlo variantou "je mi to fuk", protože jak mě děděk předbíhal, tak mi zezadu na krku zmáčknul dvě tlačítka: VZTEK a KŘIVDA. V mym světě se ozvala drtivá exploze a nákup rohlíků byl v prdeli. Začal jsem na dědka řvát a málem jsme se tam poprali. Vyběh jsem  z pekárny ven a přes okno mu hrozil pěstí za jeho bezohlednost a nenávist vůči mladý generaci. Žádnej zkurvenej rohlík už jsem nechtěl ani vidět, a litoval jsem, že jsem nešel vedle do alberta, jak jsem původně plánoval - neměl bych zkaženej celej den. Teď jsem byl úplně běsnej a šel si do alberta spravit chuť.

Hned u vchodu na mě skočila jedna obzvlášť velká cuketa a zmáčkla mi moje obří tlačítko MINDRÁK. Takovouhle kládu já prostě nikdy mít nebudu! Strašně si přeju bejt jako všichni ty dokonalý týpci z porna a celej zničenej pokračuju do sekce sušenek. Po cestě se ale ozve další exploze a tentokrát je to LÁSKA, i když moje nevěsta od jogurtů zatim vůbec netuší, že existuju. Má dokonalý opálený nohy a předklání se zrovna do mrazáku pro zmrzlinu. Z jejího volnýho tílka na mě zamrkaj dvě dokonalý pihatý boobies a vzápětí mi mačkaj můj čudlík STUD - byl jsem odhalen a princezna mě propíchla pohledem.

Je strašně podobná Layle. Nádherný hnědý oči, dokonalý hnědý vlasy a šíleně sexy nos. Navíc koukám, že i tahle exotická princezna má ráda ben jerry's - samozřejmě cookie dough - tu Layla tak milovala! Ten bezcitnej kyblík zmrzliny mi tak mačká můj příšernej SMUTEK, protože už jsou to tři roky od rozchodu a Layla mi pořád příšerně chybí. Nakonec se ale ptám Layly 2 na rande, ona se překvapeně usměje a spouští mi tak šílenou RADOST. Srdce mi buší jak naprostej šílenec, měníme si číslo a já bez sušenky odtancuju pryč. U regálu s chlastem mě ještě přepadá TOUHA se z toho všeho vožrat a já radši rychle zdrhám domů, kde vyčerpanej padnu do postele.

Uprostřed noci nadšeně skáču po telefonu a ten prevít mi mačká hned dva čudlíky najednou. Příšerný ZKLAMÁNÍ - princezna mi vůbec neodepasla, určitě mi dala falešný číslo - a vzápětí šílenej STRACH a PANIKA, že jsem si to číslo jenom blbě napsal. Celej vyděšenej se zachumlám do peřin a snažim se všechno to neštěstí zaspat. Strašně mi ale kručí v břiše a já bych si tak dal rohlík s máslem nebo aspoň tu posranou sušenku, ale nic takovýho doma nemam. Proklínám dědka plesnivýho spolu s exotickou princeznou za všechnu schízu (svýho) světa a zoufale se plahočim do kuchyně aspoň pro jabko.

Strašně jsem při tom litoval, že jsem nešel nakupovat ještě někam jinam, a chytil se tak do klasický pasti rozbitejch lidí. Myslel jsem si totiž, že za všechno moje neštěstí můžou moje triggery. Bejval bych přísahal, že mi moje pocity děděk s princeznou vytvořili, můj svět ale nevzniknul ani v pekárně, ani v albertu - já si ho ve svym duševním baťůžku na ten nákup už přines sebou. Všechny tyhle pocity ve mně byly dávno předtim, než jsem vyrazil pro svačinu i než jsem se ten den probudil - a jenom čekaly, až je někdo zapne. 

Ve skutečnosti je úplně fuk, kdo mi v reálnym světě zrovna zafunguje jako trigger. Ono mi nemusí udělat radost, když mě někdo předběhne ve frontě nebo mi neodpoví na zprávu - je normální bejt občas smutnej nebo naštvanej. Pokud mi ale stačí vyrazit na nákup svačiny a v mym světě je to zas jak výprava z pána prstenů, tak jsem to já, kdo má problém. Já jsem tady ten rozbitej chodící dynamit, kterej vyhodil celou pekárnu do povětří a utek bez rohlíku a úplně nepříčetnej. Co ve mně všechny ty pocity dělaj? Proč maj takovou sílu? Kolik jich tam je a kdo je tam dal? 

Kdyby tohle bylo jedno náhodný odpoledne v mym jinak dokonale stabilním životě, tak bych tyhle otázky nemusel řešit. V mym světě se ale každou chvíli ozývaly masivní exploze strachu, smutku, vzteku, paniky, touhy a hysterický beznaděje. Moje pocity se draly na svobodu ven a neváhaly k tomu použít naprosto jakoukoliv záminku - troubící auto, rychlovarnou konvici, stojící strom. Ve všech těch situacích jsem cejtil mnohem silnější dávku pocitů, než která by jim plus mínus odpovídala. Bylo to jako kdybych si kromě nákupu rohlíku musel v tu chvíli odžít ještě něco úplně jinýho.

:):

2. prosince 2016 večer štěcho

Sedim u stolu a zírám na hodinky a cejtim to jediný přání - aby mi konečně napsala, že jede na byt. Nedá se to vydržet. Derou se mi do hlavy nasraný hlasy, jak řikala, že pojede domů v osm nebo v devět. Je deset a nic. Žádná zpráva. JÁ VIM, ŽE SE NIC NEDĚJE! Layla je prostě s kámoškama v baru - NO A CO?! Já mam ale ztuhlej celej ksicht hrůzou a vyschlou držku a zuby zatnutý. Máti vypadá že se mě bojí - prej zas vypadám jako Táta. Zase se mi spustil tenhle šílenej panickej stav a já pořád nevim, co to je. Vůbec se nedivim lidem, co ležej někde posraný a pochcaný. Nebo mrtvý. Je to šíleně silný.