ROZBITÝ VZTAHY - BRTNÍK

1

Brtník Kuba si užíval svůj spořádanej medvědí život, kterej už snad nemoh bejt pohodovější. Rád si přispal, do práce nespěchal, a každý ráno si dopřával pořádnou snídani. Vždycky se rozespale přišoural do kuchyně, kde už mu brtnice Zuzanka chystala všechny jeho oblíbený pochutiny. Kuba zasednul ke stolu, pustil se do toho, a požitkářsky si při tom pobrukoval:

"Klobáskyy...slaninkaa...lívanečkyy, kafíčkooo! Džusííčeeek a medííčeek!!"

Všechno to do sebe nadšeně ládoval a Zuzanka mu k tomu povídala o jejich společnym programu, kterej už měla přichystanej na večer. Kuba tak moh v klidu odejít do práce a těšit se na večeři a následný společný aktivity. Pracoval v místním včelařství, kde se moc nepředřel, dostával spoustu medu zdarma a dobře ho platili. Kolegové Kubu měli moc rádi, byla s nim pořád zábava a nikdy se s nikym nehádal. Vždycky jenom mávnul rukou, zasmál se a šel si radši dát med.

Na víkend Zuzanka vždycky naplánovala nějakej výlet plnej aktivit: "Dneska se pojedeme podívat vlakem na Kokořín!" nebo "O víkendu pojedeme na cyklovýlet do Třeboně, a dáme si tam k večeři kapříka.."

Kromě výletů do přírody taky moc rádi chodili na návštěvu k ostatním brtníkům. Zuzanka pokaždý napekla borůvkovej koláč s drobenkou a celej večer hráli deskovky - ty úplně milovali. S chutí u toho přikusovali koláč a popíjeli vybraný ročníky červenýho vína. Kuba měl nejradši italský odrůdy - Primitivo nebo Chianty. Když si s kamarádem brtníkem chtěli dopřát výjimečnou atmosféru, tak si zapálili doutník a otevřeli rašelinovou whiskey z akátovejch sudů. Spokojeně degustovali a vychutnávali si tu lahodnou chuť. "Hmm...kouřová!"

Zuzanka s Kubou spolu vychovávali svoje milovaný malý medvídě, brtníka Bertíka. Chodili s nim často na procházky po městě a na návštěvy ke kamarádům. Bertík nikdy nezlobil, rád si hrál s vláčkama a pořád se hezky usmíval. Rost jako z vody a Zuzanka zářila štěstím, jaký je to spokojený brtníče.

Jednoho krásnýho sobotního odpoledne vyrazili brtníci do parku na zmrzlinu. Rodiče spolu ve sluníčku šťastně tlačej kočárek, Bertíkova hlava zvědavě vykukuje a všichni se zářivě usmívaj. V tom Kuba zahlídne lenochoda Václava, jak visí v koruně stromu se svojí novou přítelkyní, lenochodkou Isabelou. Zuzanka přimhouří oči. Nemá Václava ráda, protože Kubu kazí. Párkrát se spolu dost opili a Kuba měl potom špatnou náladu. A Isabela se jí teda nelíbí už vůbec, fuchtle jedna zmalovaná.

"Nazdar, ty jeden lenochu!" Zdraví Kuba Václava. Ten samym překvapením spadne z větve - neviděli se od tý doby, co Kuba přestal chodit k Vilémovi. Dávaj se do řeči a smějou se historkám ze starejch časů. Zuzanka nesouhlasně stojí vedle Kuby, rty stisknutý, a čeká, až budou moct jít zase dál. A najednou Václav udělá tu strašlivou chybu. "Má ňáký smutný voči, ne?" a ukazuje při tom na usmívajícího se Bertíka.

Zuzanka explodovala a Václav se se zlou potázal. "JAK SE OPOVAŽUJEŠ TY JEDEN ŠMEJDE?! BERTÍK JE NEJŠŤASTNĚJŠÍ BRTNÍČE NA SVĚTĚ!! TÁHNI ZA TOU SVOJÍ NÁNOU ZPÁTKY NA VĚTEV A UŽ ZA NÁMA NIKDY NECHOĎ!!"

Václav utek zpátky na strom a Zuzanka se rozplakala. Vůbec nešla utěšit a pořád dokola opakovala, že její mládě přece neni smutný. Nemůže bejt smutný...vždyť maj tak šťastnou rodinu!

Jenomže Václav jenom řek nahlas něco, co viděli i všichni ostatní, ale nikdo se o tom neodvážil mluvit. Nad tou usmívající se, rozzářenou tlamičkou, se leskly dvě krásný, strašlivě smutný oči. A jedinej, kdo tyhle oči neviděl, byla Zuzanka. Nemohla je vidět...musela by si přiznat, že i přes její nekonečnou snahu je Bertík po tátovi.

2

Kuba totiž neni žádnej brtník...Kuba je grizzly. Všichni jeho kamarádi si moc dobře pamatujou jeho starý časy. Odjakživa byl nejdivočejší ze všech, strašně rád si půjčoval emoce a nikdy neměl dost. U Viléma vždycky čekal na otvíračku a pak jako první běžel dolu po schodech za Barnabášem. Každej pátek večer pro něj končil nejdřív v pondělí odpoledne a pořád někde lovil nějaký krásný medvědice. Jeho divokost se vymykala jakýkoliv kontrole, a když už to prostě takhle dál nešlo, tak se všim skoncoval.

Tenkrát potkal Zuzanku, a i když ho vlastně moc nebrala, tak už s ní zůstal. Zuzanka by si taky představovala něco jinýho, ale byla už zničená z předchozích vztahů se všema těma vyšinutejma bláznama. Bála se, že by taky mohla skončit sama - bylo jí už 30. Moc si přála brtníče, a cejtila, že je nejvyšší čas. Kuba vypadal, že se chce zklidnit, a že by to s nim šlo, tak neváhala. On využil situace, a poprosil jí, jestli by z něj taky neudělala brtníka. Nechal se tak schválně uvázat na řetěz, aby konečně zapomněl na svůj šílenej grizzlí život. Chtěl mít taky šanci, že neskončí ve vězení nebo v blázinci.

Kubovo brtnictví bylo podmíněný tim, že je Zuzanka vždycky nablízku. Ona byla jeho sedativum. Když ho hlídala a organizovala mu život, tak moh zůstat vypnutej a nemusel vůbec nic řešit. Ostatní si pochvalovali, že Kuba konečně dospěl, a měli ho za to rádi. Nebyl už arogantní, zlej a divokej. Byl naopak úplně klidnej a byl na něj spoleh. "Je skvělý, jak ses konečně vyléčil z toho svýho šílenství!" Jakmile se ale Zuzanka vzdálila a spustila Kubu z očí, tak jeho řetězy povolily. Najednou vedle něj nikdo nestál a nevypínal ho, takže grizzly musel obživnout.

Nejhorší byly firemní teambuildingy. Kuba si tam vždycky napůjčoval ve velkym a už v tom všem zase lítal. Stačilo dát si šest cuba libre na rozjezd a bylo hotovo. Nabaloval tunu kolegyň naráz, rozjížděl rundy radostnejch a těšících se panáků a řádil na parketu až do rána. Jeho sklad rozbitejch emocí zase explodoval, a připomněl mu, že on přece neni žádnej brtník, ale úplně děsivej šílenec. Ucejtil, jak ho to zasraný brtničení zoufale nebaví, že ho pořád lákaj všechny jeho megalomanský sny a jak strašně miluje chlast a krásný medvědice. Grizzly byl zpátky na scéně a všechno mu šlo z cesty.

Vždycky ho to zaskočilo nepřipravenýho. Byl by přísahal, že se dostatečně vyblbnul zamlada a už ho nic takovýho neláká. Zuzanka mu tohle vždycky připomínala. Každopádně, když se  Kuba probudil z delíria, tak byl grizzly pryč a brtník měl příšerný výčitky svědomí. Sám sobě furt dokola opakoval, jak se má skvěle a nic mu přece nechybí. Zuzanka se o něj tak hezky stará, maj spolu svoje krásný brtníče a v práci má samou pohodu. Nemůže si přece vůbec na nic stěžovat. Poprosil Zuzanku, aby mu jeho řetěz ještě víc utáhla, a tohle už se nikdy nemuselo opakovat. Večer spolu zase spokojeně leželi na gauči u televize, ona mu hladila jeho roztomilý bříško, oba se usmívali a blaženě usrkávali horkej meduňkovej čaj.

3

20.února 2018 Háj večer

Sedíme tu s vyžranym fitnessákem a jen tak na sebe čumíme. Zas nám to došlo. Každym dnem, kdy společně neděláme hudbu, tak marníme naše životy. Po všech těch letech máme na kontě přesně 0 odehranejch koncertů. Dlouho jsme teď hraní neřešili, já byl v prdeli a venca zase brtničil. Včera po celym odpoledni pečení cukroví tancoval s Emou v kongresáku levotočivej waltz. Když přijdu k němu, tak mě vítá s nataženou pravicí, děsivym úsměvem a prázdnym "nazdáááár.." Sice stojim přímo před nim, ale jeho hlas zní jak kdyby byl deset metrů za zdí. Když nadhodim, jestli se náhodou neděje něco špatně, tak neví, o čem mluvim ("jak jako?") a jde vařit meduňkovej čaj. I Halášle je z něj nešťastnej. "Hele tyvole...to je ňáký divný, ne? Kam zmizel? Zní, jak kdyby byl dávno po srmti."

Místo grizzlyho václava s bezednym kýblem long islandu tu teď prostě pobíhala babička Vávlava s teplou meduňkou. Dneska se ale objevilo okýnko a já ho zase viděl po hrozně dlouhý době probuzenýho. Bavili jsme se o čtvrtečnim koncertě suspectů, začali jsme procházet naše starý nahrávky a venca schytal příšernej hype. Začal tu přecházet po pokoji a vypadal naživu jak nikdy. A zároveň děsivě. „Drž hubu!“ - mávnul po mně rukou, když sem vzal do ruky kytaru, že si to k tomu zahraju - „Tyvole to je čůůráák! Hrozně zrychluje!" - když slyšel michalovy bicí atd. Pak jel domů hrát a poslal mi na spotify borderline se slovy: „Kurva! A já myslel, že už dožiju na jitrnicích. Seš posranej zmrd!“

Jojo. Já mu dám drobenkovej koláč tyvole. Celý brtničení mu konečně bouchá do ksichtu a on tak musí z tý svojí pohodlný rakve začít vstávat. Venca slavnej hudební producent, Venca šéf investičního fondu, Venca olympionik. Všechny sny jsou zpátky. Nic z toho se ještě pořád nestalo, a on se zděšením zjišťuje, že to pořád ještě všechno chce. Taky ho najednou začalo srát, jak ho Ema neustále organizuje a kontroluje. Včera ho v těch tanečních úplně zjebala, protože jí to kazil. Byla nepříčetně nasraná. 'Le-VÁ! Le-VÁÁÁ!!! Co na tom nechápeš?!" Do toho mu od ní furt choděj do mailu pozvánky a připomínky na všechny společný akce. Hlavně, aby si nestih všimnout, že nic z toho vůbec dělat nechce.

"Pozvánka na narozeninovou oslavu naší milé maminky, těší se celá rodinka."

"Už jsem ti posílala do kalendáře, ale radši připomínám - v sobotu focení do rodinného alba."

"Event - placeholder na deskovky - osadníci či zeměplocha?"

Minule našla doma na stole dva použitý hrnky, tak ho hned zpovídala, jestli u nich byl někdo na čaji. Z nevěry ho teď podezírá nonstop, začlo to potom, co praskla nevěra jejímu švagrovi. Před vánocema venca dostal šílenej pojeb za to, že byl pro ní natajňačku nakupovat dárky. Nenahlásil se, a ona si byla jistá, že někde potají randí. Odpoledne před štědrym dnem, to je úplně ložený, že jel někam do bordelu.

Jenomže Ema to cejtí správně. Venca jí ve skutečnosti nechce, a celej jejich vztah je jenom oboustrannej pud sebezáchovy. On utíká před zklamanejma touhama a ona před pocitem vlastní bezcennosti. Ona mu dává mantinely a on jí smysl. Oba jsou tak pod vzájemnejma sedativama a nemusej cejtit tu příšernou agonii svejch zkrachovalejch životů. Celý je to šílená křeč a nemůže to takhle fungovat věčně. Oba tohle nějakym způsobem cejtěj, takže se samozřejmě začíná mluvit o dětech. Pokud se to fakt stane, tak i tenhle rozbitej útěk dostanou na cestu další - nic netušící - nevinný děti.

4

Všechno se dá spravit

Rozbitý věci i rozbitý lidi