#46 - Pomož mi nebo budu smutná

27.6.26 10pm

jim cinsky nudle 

jsou strasne horky

a je priserny vedro

a udelalo se mi z toho trochu soufl

rikam to simone

a ona hned zacne chrlit ruzny reseni

studena sprcha 

jit se projit 

atd

a ja rikam

v pohode ja si chtel jenom postezovat

nemusis to za me vyresit

za minutu budu ok

a hned potom se mi vybily sluchatka a musel sem si dat telefon k uchu a to je hroznej voser a nadaval jsem ze nemuzu najit nabijecku

a ona ze prece si to muzu dat na speaker a pak zacala na dalku generovat mista u me na byte kde vsude by to mohlo bejt

a pak se zarazila

ok ted jsem si toho vsimla taky haha

jak okamzite mi ten mozek jede na to abych tu situaci hned vyresila

a pak hned rikala ze proste ji je to vzdycky jenom hrozne lito kdyz ma nekdo ouvej a chce mu proste jenom pomoct

ze to dela jenom proto ze je hodna

coz asi je

ale ja tam cejtim jeste neco

uzkost

"pokud tomu cloveku hned ted nepomuzu tak jsem zla pica"

ma v sobe zabudovanej tenhle mechanismus

automaticky musi snizovat uzkost svyho okoli

je to jeji hlavni hodnota

a zaroven povinnost

MUSI bejt napomocna

a kdyz neni 

tak se cejti blbe 

protoze selhala

doslova mi vcera napsala potom co sme resili to moje storycko ze se omlouva ze "neumela byt vic napomocna" a ze ji to mrzi

a pritom mi pomohla jak svine

ale v jejich ocich to bylo zase malo

bicovala se

ma jeden ukol v zivote

a ten zase nesplnila

nikdy to neni dost

ukazuje mi to na jeji mamu

ktera pred ni celej zivot brecela

a simona mela za ukol ji rozveselit

coz neslo

ona ted nemluvila se mnou

mluvila se svoji placici mamou