#45 - Ten dárek nedáváš sobě, tati

21.6.26 10am

vaclav ma dneska tu rodinnou oslavu

ted jsme si volali

jede do boje

kdyztak prej poznam ze to nevyslo

idnes

"zurivy blazen umlatil dva duchodce luxusni kabelkou"

22.6.26 5pm

vaclav jde z terapie

preventivne se objednal hned na druhej den

vsechno to klare vypravel

oslava byla nakonec super

rodice byli dokonali

"kdyz sofie rozbalila tu kabelku, tak od ty chvile byla uplne sjeta radosti. udelali jsme ji molo na modni prehlidku a vsichni jasali a nikdo nic nezkazil... zadny kecy o tom, ze ta kabelka byla moc draha. bylo to neuveritelny"

a pak se vaclav sam pozastavil nad tim

ze nema rodicum za tuhle oslavu co vycist

"jo, u tohohle dalsiho vrhu uz se jim dari nebejt zmrdi... a ja to ty sofii fakt strasne preju. ale proste nedokazu nemyslet na to, jak moc bych si pral, aby se mnou tenkrat byli presne takovyhle. protoze ja si to teda pamatuju jinak. to jak to posrali mezi moji nulou a deseti... jakoze vopravdu doprdele tyvole."

klara si to vsechno vyslechla

a zeptala se ho

co by po tech rodicich vlastne ted chtel

zrovna tohle vedel vaclav uplne presne

"jediny, co pro me muzou ted udelat, je to, ze si je posadim na gauc, a oni prede mnou sestrojej stroj casu. vratime se do porodnice, do okamziku, kdy jsem se narodil, a oni to tentokrat udelaj uplne jinak..a ja jim reknu jak."

chtel bych se vratit a rict tatovi

ten darek nedavas sobe tati

davas ho me

ja chtel playstationa

a dostal jsem knizky o trilobitech

ten darek je na miru toho cloveka 

co on chce

vis?

ne to co on podle tebe ma chtit

s trilobitama tahni do hajzlu

ale ne my museli bejt intelektualove

"mas si ziskavat lidi svejma vedomostma a ne ze mas znackovy veci"

celej vesmir takovejhle kecu, ktery jsem poslouchal cely detstvi

byly to banalni sitauce

ktery mely bejt proste jenom hezky

a oni to vzdycky uplne dojebali

ta kabelka proste udelala sofii radost

neni to samo o sobe duvod

proc ji dat zrovna tohle?

jakoze fakt se zlobim tyvole

a je masakr jak ted cejtim

ze svadim ten boj za to svoje detstvi

coz uz nejde

nejde no

venca je hotovej vyrobek

cokoliv co jeho rodice udelaj odted dal 

uz je uplne fuk

zalezi jenom na vsem 

co udelali tenkrat

on ten stroj casu ale stejne sestrojil

ten moment kdyz kupoval tu kabelku a hadal se s rodicema

"chodil jsem okolo palladia a rval na ne ve svoji hlave"

on dospelej se nevratil tam

on dite se vratil sem

byly mu tri roky

a ty rodice to na nej palili hlava nehlava 

a on potreboval nejak prezit

musel se odpojit

tohle ted nedam ale jednou se potkame

a najednou o tricet let pozdejc chodi s vyvalenejma ocima okolo palladia

potom co koupi neteri krasnou kabelku k narozkam

a rve na rodice at mu probuh tu radost neberou

tenkrat to s nima neprozil 

ted uz jo

tenkrat tam u toho oni byli

ted uz ne

a jak to na me ted vsechno vysypal do telefonu

"vaclave to je dopici takova uleva"

to bylo to dite

ktery promluvilo o tom

jak se cejti

a konecne to v tu chvili prozilo

:):

Hodně lidí řiká, že co "se stalo tenkrát" neni UŽ TEĎ důležitý.

To neni pravda. Ono se to sice stalo tenkrát, ale rozbitý lidi to prožívaj až teď. 

Je to úplně stejný, jako když se mi ráno nechce vstávat a desetkrát posunu budíka. Prostě nahmatám telefon a dám snooze.

Emoce fungujou úplně stejně. Pokud nemůžu něco zrovna prožívat - předevšim jako dítě - tak dám snooze a prožiju to někdy příště. 

"To be felt later..."

Prostě se ještě nemůžu probudit do vlastního života.

A co bych tam dával deset minut? 

Loupnu tam rovnou třicet let.

Jenomže narozdíl od budíku emoce umlčet nejdou. Jsou tam, čekaj... a čekaj... a jednou se dočkaj. Jenom se mezitim změnej kulisy.

Stačí náhodnej trigger - třeba kabelka v Palladiu o třicet let pozdějc - a najednou se tenhle zvrácenej budík konečně rozezní a tentokrát už nejde umlčet.

Protože rozbitý lidi nežijou současnou realitu... žijou svoje odložený dětství.